Prázdniny v Taipei

Kristý přijíždí

V únoru mě na Taiwanu navštívila moje přítelkyně Kristýna. Setkání předcházelo mnoho týdnu nervozity a napjatého očekávání, které se nakonec proměnily v radost ze společného shledání a výletů, které jsme si i přes únorovou nepřízeň počasí velmi užili. Když mluvím o nepřízni počasí, myslím tím, že celý únor byla zima a pršelo. Ne pořád, ale dost na to, abychom byli neustále promrzlí a alespoň něco jsme měli morkého.

Začátkem února jsme strávili pár dnů v Taipei, mezi navštívenými lokalitami bych vypíchnul všechny možné night markety, restaurace, prezidenský palác a National palace museum.

Začátkem týdne jsme vyrazili na plánovanou cestu kolem Taiwanu. Na skútru. Byla zima a pršelo. Protože jsme ale tuto cestu měli v plánu opravdu dlouho, počasí nám nenahnalo strach a vyrazili jsme. První den jsme jeli přes Keelung a první zastávku jsme chtěli udělat v Jiufenu, ale velké množství turistů a také velmi otravní místní, chtějící vydělat maximum peněz i na parkování, které zde na Taiwanu bývá velmi laciné, nás odradilo, a tak jsme se rozhodli pokračovat bez nervů. Přes Airbnb jsme si našli ubytování v Yilanu a během odpoledne jsme tam dojeli. Myslím, že toto byla jedna z nejnáročnějších cest, které jsem na Taiwanu podnikl. Asi bych díky této zkušenosti varoval náhodné motorkáře před dlouhými výlety za nepříznivých podmínek. Nemožnost využít dálnice je velmi unavující a zdlouhavá cesta i 100 kilometrů je velmi vyčerpávající. 125 kilometrů dlouhou trasu z Taipei do Yilanu jsme jeli 3,5 hodiny čistého času, se zastávkami ještě déle – zkrátka dorazili jsme až ve tři čtvrtě na pět, a to jsme z Taipei vyjížděli před jedenáctou.

Každopádně ještě plni energie jsme se vyptali příjemného domácího na cestu a ten nám poradil nejdříve Dongmen Night Market, kde jsme si ulovili něco k jídlu a dále jsme jeli kousek vlakem na Jiaoxi Station, kde jsme smočili nohy v Tangwei Springs Park. Po návratu zpět jsme padli do postele a usnuli jsme.

Druhý den, jsme vyrazili na dalších 120 kilometrů naší etapy. Tato část cesty byla obvzláště obtížná, protože se jede náročnou, strmou silnicí mezi oceánem a horami, která se vine do hor a zase dolů. Nalevo byl útes ze kterého bychom padali stovky metrů a napravo skály, které téměř denně vrhají uvolněné balvany na silnici a občas někoho trefí.. Cestou jsme potkali mnoho kolon, na které se náš skútr velice hodil, protože jsme je mohli předjet, viděli jsme 3 spadlé kameny, silnici využívají těžké náklaďáky, které jedou o 106, takže když jsme na začátku čekali na zelenou a viděli jsme obrovské železné, těžké kolosy jak kolem nás jedou s doslova hořícími brzdami, modlili jsme se, za pečlivě provedenou předjízdní prohlídku a aby to naše brzdy zvládly.

Po náročné cestě horami nás přivítal Národní park Taroko. Protože jsme na místo dorazili asi ve 2, rozhodli jsme se poradit se s paní v informačním centru, co by se dalo za zbytek dne ujít a byl nám doporučen Shakadang Trail, na který jsme stejně chtěli jít. Zde mi dovolte malou odbočku: informační centra na Taiwanu fungují na jedničku. Využil jsem jejich služby asi 3 a vždy se velmi snažily, byť lámanou angličtinou, pomoci. Dostal jsem mapu oblasti a radu, kterou jsem potřeboval.

Na cestu se nám udělalo hezky a tak jsme  měli dobrou náladu. Trail byl nádherný, šli jsme údolím podle malebné řeky s úžasnými kameny, tvořícími s vodou nádherné tvary a malůvky. Po půlhodině chůze jsme setřásli téměř všechny běžné turisty a po zbytek naší procházky až na konec trailu jsme šli sami. Po vrácení ke skútru jsme vyrazili k dalšímu ubytování v Hualienu. Pán opět moc příjemný, ukázal nám co a jak, přidělil nám samostatný pokoj a poradil nám, kam vyrazit. Dle jeho instrukcí jsme našli Dongdamen Night Market, nakoupili jsme nějaké zobání a pivko na večer a vyrazili spát.

Zemětřesení

Již v neděli předchozího týdne, vlastně dva dny po příletu Kristý, se nám stalo první překvapení. Zrovna jsem byl v koupeně, když jsem náhle dostal zvláštní pocit, podobný opilosti a celý jsem se rozkymácel. Když jsem svůj mozek přesvědčil, že to nejsem já, kdo se klepe, nýbrž celá budova, už se z pokoje ozývalo zděšené “míláčku?!” a já jsem za skřípotu skel, které tvoří stěnu koupelny pochopil, že jsme zažili naše první velké zemětřesení. Do té doby byly jen menší a já jsem je nikdy necítil.

Zpět v Hualienu: Chvíli po půlnoci Kristý už spala, já jsem ještě něco četl na telefonu, se najednou ozvalo hrozivé dunění a celá místnost se rozetřásla. Jak v Taipei zemětřesení bylo takové ladné a plynulé, tady to bylo velmi “ostré” a hodně velké. U nás v pokoji spadla flaška na zem, postel se nám odsunula od stěny, třesem jsem probudil Kristýnu a během pár sekund jsme vyrazili dolů – spali jsme v druhém – nejvyšším patře. Cestou jsem si stihl všimnout, jaká spoušť je po domě. Shozená televize, převrácené botníky, spadlé věci ze skříněk na zem. Před domem jsme čekali asi hodinu s ostatními. Zajímavě na události reagovali místní, někteří sedli do auta a odjeli, jiní šli hned spát, někteří jezdili na motorkách jako šílenci, i když bylo v ulicích hodně lidí. Postupně jsme se z místních sociálních sítí dozvěděli o spadlé budově. tou dobou jsme již také samozřejmě informovali rodiny, než se k nim informace dostane jinak.
Celou noc jsme strávili na pohovce v přízemí, smysly naladěny na nejvyšší pohotovost. Bohužel po zemětřesení následovalo ještě množství větších i menších otřesů, z nichž některé aktivovaly i naše telefony (mimořádné varování), jiné jsme jen cítili.

Druhý den jsme se vyrazili podívat po městě. Ještě jsme všichni cítili další otřesy – zhruba každých 20 minut. Ve městě byla hotová spoušť, popraskané silnice, zavřený most, strom spadlý na auto, spadlý jeřáb na rozestavěné budově, nemluvě o spadlém hotelu, který jste jistě viděli ve zprávách.

S ohledem na tyto skutečnosti a také vzhledem k tomu, že Taroko bylo celé uzavřeno, jsme se rozhodli jet zpátky do Taipei, a to vlakem, protože po bezesné noci jsme byli totálně vyčerpaní. Cesta vlakem měla ty výhody, že byla rychlá, relativně bezpečná (oproti silnici) a za 600 dolarů jsme si mohli nechat poslat i skútr.

Zde odkazuji na 2 videa: první jsem natočil sám, krátce po zemětřesení. Když si to dáte nahlas, tak v prvních dvou sekundách můžete slyšet konec jednoho z dalších otřesů, který následoval po tom hlavním. Ve čtvrté sekundě mi pak zavrní mobil – to bylo prezidentské varování, které přišlo všem lidem v oblasti. Obraz se třese ne kvůli zemětřesení, ale hlavně protože jsem byl ještě v šoku. Právě ten třes poskytuje i mě samotnému zpětně takový důkaz, že to až zas tak v pohodě nebylo – nahrávka byla pořízena asi 5 minut po hlavním zemětřesní.
Druhé video je kompilace záběrů z různých bezpečnostních kamer, zachytávajících danou situaci. Na některých záběrech je krásně vidět, jak zemětřesení probíhalo – nejdříve krátké otřesy a pak pohyb podobný velmi ostré spirále či elipse.

Zpět v Taipei

Z našeho předčasně ukončeného výletu jsme se vrátili do Taipei, druhý den jsme vyzvedli moto a začali jsme vymýšlet náhradní program. Naštěstí v Taipei toho bylo hodně k vidění, takže jsme navštívili například Wulai, kde se nachází cenově rozumné privátní hot springy. Platí se od 200 dolarů za osobu na hodinu. Další den jsme opět změnili bydlení přes Airbnb, protože to, co jsme si našli bylo hlučné a poměrně nevyhovující z hlediska vybavení. Nový podnájem byl asi nejlepší, který jsme do té doby zažili. Měli jsme samozřejmě samostatný pokoj a naši hostitelé byli příjemný a ochotný pár, dokonce nám dali k dispozici svoji pračku a sušičku.

Odpoledne jsme se šli projít do taipeiské ZOO. Tu vám rozhodně doporučujeme navštívit, z pro nás exotických zvířat zde můžete vidět například klokana a samozřejmě pandy, jak “klasické”, tak i červené, které se nám líbily asi ještě o trochu víc. V sobotu jsme navštívili Hot Springy v Beitou, kam jezdíme během semestru skoro každý týden. V neděli jsme se jeli podívat na Yao Yue Teahouse v Maokongu. V pondělí jsme pak udělali výlet do geoparku v Yehliu a večer jsme si dali s ostatními pivo na rozloučenou v baru 45.

V úterý 13. nás pak čekala cesta na Filipíny, kde jsme strávili dalších 10 dní. o tom ale až příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..