Kterak jsem si koupil skútr

Jak už název a obsah některých předchozích vyprávění napovídá, již od mého příjezdu jsem toužil po koupi místního nejoblíbenějšího dopravního prostředku.
Už v ČR jsem se zaregistroval do Facebookové skupiny Taipei: Buy, sell, trade. Zde se dennodenně objevují zajímavé nabídky na různou všehochuť, od žehliček, přes nábytek, až po notebooky a skútry. Za měsíc pročítání nabídek jsem zjistil, že rozumně ojetý skútr se dá na Taiwanu pořídit za deset až dvacet tisíc dolarů. S cenou bude výrazně hýbat stáří a stav skútru.

Na konci srpna jsem narazil na Kanaďanku Magdu, dlouhodobě žijící na Taiwanu, která si kvůli svému pohodlí koupila nový skútr a díky tomu prodává starší Kymco 125cc z roku 2003. Při koupi měl najeto cca 26000 km a cena byla stanovena na 18000$, což mi za zachovalý skútr bez známek většího poškození přišlo jako rozumné. Dohodli jsme si schůzku, abych se na skútr podíval, dojednali jsme případné detaily a tak dále.

Během schůzky jsem si potvrdil, že hodlám uzavřít poměrně fér obchod. Magda mě seznámila se stručnou historií skútru: koupila ho před pěti lety z nějakého obchodu, kde byl prodávaný jako “refurbished”, to znamená poskládaný z různých náhradních dílů, opravený a tak dále, ale ne nový. Protože na něm ze začátku jezdila jako ďábel (na plno), bylo nutné nechat před nedávnem znovu “udělat” motor. Se skútrem prý nyní nejsou problémy, pokud bude pravidelně v provozu, neměl by dělat neplechu. Součástí dohody bylo, že Magda stroj před prodejem dala do servisu, kde na ně na její účet byly opraveny aktuální závady: vyměněn spínač klaksonu, který zůstával v poloze “sepnuto”, byl opraven klíč k zapalování, který se rozpadal a bylo vyměněno opotřebené přední kolo. Magda nás dále osobně seznámila se svým servisákem, který vládne angličtinou (ulehčilo mi to spoustu práce s hledáním), s tím, že se za něj zaručila, že je spolehlivý a ochotný. Prý by pro mě i dojel, kdyby mě někde skútr nechal ve štychu, pročež jsme si na sebe dali kontakt na místním instant messengeru, zvaném Line.

Dále jsme se dohodli, že kdyby se mi na skútru něco vysypalo v prvních dvou týdnech a nebylo to zrovna tím, že se někde vysekám, nechá to na sebe spravit. Skútr mi předávala se zaplaceným pojištěním, což je další bod navíc. Když jsem navíc ještě vyjednal slevu 2000, nebylo vskutku žádného důvodu, proč říct ne.

Převod

Skútr je potřeba převést na místním oddělení Motor Vehicles Office. Magda naštěstí mluví Čínsky, takže až to budu dělat já před odjezdem v angličtině, bude sranda. Na dopravním inspektorátu nejdříve skútr projde kontrolou. Postarší pán v garáži s baterkou skútr obhlédnul a nechal nás odstranit prehistorickou reklamu prodávajícího obchodu pod SPZ, která zakrývala odrazku o které jsem neměl tušení, že tam je. Po pěti minutách nás poslal se skútrem na parkoviště, kde jsme ho nechali a šli jsme dovnitř. Zde jsme se dozvěděli, že je nejdříve potřeba převést pojištění. OK, naštěstí pojišťovací agentura je hned o pár domů vedle. Zde jsme počkali asi 20 minut ve frontě, pak Magda předala paní současné “povinné ručení” a poprosila o převod na mě. Zároveň jsme poprosili o rozšíření ochrany z minulé, za kterou se platilo asi 600$ a zahrnovala pojištění zdraví druhé osoby na současnou, za kterou jsem zaplatil ještě asi 1300$ a zahrnuje také ochranu majetku poškozené osoby (takže kdybych to do někoho omylem narval, neskončím na chodníku). Snad.

Po odsouhlasení a podepsání papírů mi paní na počkání vytiskla kartičku a zamířili jsme zpět na MVO. Zde jsme čekali asi 10 minut a pak jsme pána u přepážky poprosili o převod. Zde nastala kritická situace dne, protože nám po pár minutách bušení do počítače vše vrátil se slovy, že SPZ na pojištění neodpovídá té na techničáku. Magda si obě kartičky převzala, chvíli na ně hleděla skleněnýma očima se zaseknutým výrazem a až při běhu zpět k pojišťovací agentuře jsem pochopil, že jsem na sebe právě nechal převést pojištění jejího nového skútru. 😀 Vtrhli jsme do pojišťovací společnosti, skokem jsme předběhli všechny čekající a vrhli jsme se k paní u přepážky, která nás předtím obsluhovala. Magda jí překotně vysvětlila situaci a naštěstí následovala nejlepší slova dne: “I can fix this”. Následovala operace kulový blesk, totiž převedení pojištění ze mě na Magdu a z Magdy na mě. Tentokrát již se správně přidělenými SPZ jsme opět šli na MVO, pán už proti převodu nic nenamítal, zaplatil jsem 150$ a obratem jsem dostal místní obdobu “techničáku”. Magda ještě na SPZ nalepila nějakou přidělenou samolepku a skútr byl můj. Juchů.

Řidičský průkaz

Jak je to na Taiwanu s řidičáky jsem si nebyl jistý až do poslední chvíle. Magda mi dokonce tvrdila, že u převodu nikoho žádné řidičáky nezajímají a má několik známých, kteří dokonce po Taiwanu jezdí úplně bez dokladů, snad jen na ARC. Jiní dokonce říkají, že nejlepší je nemít doklady vůbec žádné, že policajt při pohledu na cizince raději mávne rukou, pokutu nevymáhá a vyřeší problém domluvou.

Jak je to s pokutami nevím, zatím jsem žádnou neobdržel, ale na převod pojištění a skútru jsem ARC potřeboval. Zároveň jsem se na této stránce dozvěděl, že Taiwan uznává mezinárodní ŘP pouze na 30 dní a pro moji situaci (mám roční ARC a mezinárodní ŘP) bude ideální na MVO požádat o řidičské vízum, což je vlastně další papír, který vám nalepí do mezinárodního řidičského průkazu a tím tak prodlouží jeho platnost na celý rok. Pak bych musel dělat místní autoškolu. čili situace je taková, že pokud máte v ČR ŘP skupiny A+B, kupte si za 50 Kč v ČR mezinárodní řidičák ženevského typu (1949) a zde si ho nechte prodloužit. Zároveň doporučuji mít ARC. Je to sice kapku dražší, ale vše s ním jde snadněji.

Tak to je on

Jedeme

Pro bezpečnější jízdu bylo ještě potřeba zařídit koupi helmy. Doposud jsem měl půjčenou erární z labu, ale Magda mi doporučila obchod, kde helmy prodávají. Hned v den koupě jsem tam zajel a za 1400 jsem pořídil parádní helmu se sklopným štítem, slunečními brýlemi, několika klapkami na větrání a dále vyndavacím polstrováním, které lze vyprat. Navíc má snadné zapínání a ne  styl provlékající pásek.

Protože mám pláštěnku, zatím jsem odkládal nákup pláštěnky na motorku, zvané raincoat, ale nejspíš ho půjdu brzy sehnat, protože zde opravdu prší často a znenadání a pláštěnka prostě není ono.

Jak už jsem psal, na Taiwanu patří motorka nebo skútr mezi nejčastější dopravní prostředek a je jich zde opravdu velmi hodně. Motorkáři se proplétají mezi autobusy, taxíky a auty, předjíždí ze všech stran a po padnutí zelené se často strhává závod o nejrychlejší akceleraci. Mnoho řidičů projíždí semafory i po padnutí červené a mnohdy se stane že do vás, zastavujíc na červenou, narazí zezadu člověk, domnívající se, že to přeci projedete. Je proto na každém, kdo není zvyklý na podobnou hustotu provozu, aby zvážil, zda se do tohoto šíleného mraveniště chce pustit, protože to je bezesporu velmi nebezpečné a vaše řidičské schopnosti a instinkty zde budou řádně prověřeny. Vždy platí řídit velmi opatrně a koukat všude kolem. A jezděte předvídatelně.

V sobotu jsme s Martinem Košťálem vyrazili na výlet. Z Taipei jsme vyrazili jižní cestou na východ k moři přes oblasti Xihzi a Qidu do Yehliu. V 漁家鄉 (rybí restaurace) jsme si dali k obědu dva kraby. Po něm jsme vyrazili do místního geoparku. Zde se nachází “hlavy” vymleté do skály mořem. Silný vítr a tajfun v oceánu dával vzniknout nádherným scenériím, jak se vlny tříštily o skály na tisíc a jeden způsob. Vřele doporučuji jít dále, než většina turistů, po schodech nahoru a užít si asi hodinovou procházku kolem majáku na konec mysu, kde je altánek se stolem a lavičkami.

 

Po opuštění geoparku jsme se nejdříve chtěli jít vykoupat do oceánu, ale vzhledem k setmění a velkým vlnám jsme nápad odložili a místo toho jsme vyrazili k horkým pramenům Bayan.

Horké prameny

Předem upozorňuji, že oficiálně je oblast horkých pramenů uzavřena pod nejasnou pokutou (nejspíš $1500 a více).

Nejdříve jsme dojeli na malé parkoviště zde: 25.2019608N, 121.5921353E. Tam jsme nechali skútr, vzali jsme si batoh s věcmi (pokud půjdete navečer, určitě s sebou čelovky a pevnou obuv). A vyrazili jsme po pěšině podél řeky. Cestou je potřeba zdolat několik balvanů, po mírně náročnějších úsecích přejít řeku po improvizovaném mostku a po 20 minutách cesty dorazíte k mříži, která návštěvníky spolu s cedulí vyhrožující pokutou odrazují od vstupu. Místní na to, stejně jako na spoustu dalších předpisů, kašlou, a tak jsme udělali to samé. Mezi mřížemi se lze bez obtíží protáhnout (s rozumným BMI). A objeví se před vámi několik jezírek postupně stoupajících do svahu. Celý areál se nachází v malém údolíčku, kdy zprava z kopce přitéká horký pramen a plní jezírka, která jsou kaskádně napájená, takže dole jsou nejchladnější a nahoře nejteplejší. To nejteplejší bylo “skoro” horké. Jako když si napustíte opravdu teplou vanu a dovnitř vlezete a ze začátku to opravdu pálí a pak je to lepší. V jezírku se dá vydržet tak 10 minut a pak využijete služeb levého svahu, ze kterého přitéká osvěžující studený potok, který se v dolní části údolí s přitékajícími horkými prameny smíchá.

My jsme je tam nepotkali, ale podle ohlasů chodí do oblasti občas policisté pokutovat provinilce. Nedá se asi doporučit kdy se jít vykoupat, jestli ráno, přes den, či večer, o víkendu nebo ve všední dny. My jsme byli po setmění (asi v 7) a nikdo nepřišel. To jen, aby to zaznělo.

Po vykoupání jsme vyrazili na cestu zpět. Tentokrát jsme pokračovali po hlavní silnici do kopce a do Taipei jsme přejeli přes Mt. Xiaqigu. Musím upozornit na to, že počasí je zrádné a v horách nás přepadlo mrholení, mlha a zima. Rozdíl v teplotě je klidně 10 stupňů a i když jsem byl řádně oblečen, déle bych tam jet nechtěl.

Oslava 28. října

Po návratu domů jsme na kolech vyrazili k NTNU, kde jsme s dalšími Čechy a Slováky z Taipei oslavili státní svátek.

Fotky z výletu

Starší fotky z výletu na kolech po New Taipei City

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..