Vánoční svátky

O víkendu 23. a 24. prosince jsme měli díky sváteční naladě trochu více času na zábavu. Díky příznivému počasí jsem během tohoto víkendu stihl absolvovat dva výlety:

Cihu a Shih-men Reservoir

První výlet, v sobotu, byl do Cihu a k přilehlé přehradě Shih-men:

Na mapě jsou označeny 3 body: restaurace Bai Ji, kde jsem obědval a byl jsem mile překvapen smaženou rýží s masem a zeleninou. Směs měla takovou “naší” známou chuť a za 60$ jsem si nemohl vybrat lépe. Druhý bod je park se sochami Čankajška. V tomto parku je uschováno více než 150 soch, kam byly odeslány, aby byly uchráněny před zničením. Jakkoliv jsou sochy jistě zajímavé, mě spíš uchvátila místní příroda, čistý vzduch a atmosféra místa. Opodál je klidné jezírko za nímž je střežený baráček, kam se můžete jít podívat na Čankajškovi ostatky, ale není moc o co stát a pokud můžete, vyhněte se střídání stráží, protože to je velmi zdlouhavý, otravný a trapný proces plný mávaní puškami bez zjevného účelu, zřejmě jenom kvůli demonstraci okázalosti.

Třetí bod je nádrž Shimen, poměrně velká přehrada s výhledem, který stojí za to. Celý den jsem si hlavně užíval nádherného, na Evropské poměry ranně letního počasí a krásných, klikatých silnic, na kterých motorka skvěle držela a při jízdě do zatáček jsem chvílemi i zapomínal, že řídím pouze skútr.

Tento výlet jsem samozřejmě zdokumentoval, ale oproti předchozím případům zde dávám i video se záznamem jízdy do Cihu, takže se můžete alespoň rychle mrknout, jak se mi jezdí v Asii.

Poznámka k fotkám: Na začátku galerie jsou ještě fotky z Jinmianshan Trail a dále z Da’an parku.

Vánoce

Štedrý den jsme se rozhodli oslavit stylově, a to v moři. Vyrazili jsme tedy na již známou pláž Baishawan a večer jsme vyrazili do německé restaurace Der Löwe kde jsme si dali vynikající Vídeňský řízek s bramborovým salátem a jedno pivo. I přes to, že jsem letos poprvé neměl žádný stromeček, natož dárky, tak jsem si celý víkend výborně užil a měli jsme tu pohodu a spoustu legrace, a o to nakonec jde, ne?

Prosinec

Jak se semestr chýlí ke konci, zbývá méně času na výlety a focení a více se musím věnovat škole a práci v laboratoři. I přes to jsme ale nějaké akce podnikli, takže zde uvádím zápis.

 

Druhá návštěva v Guangzhou

U paláce Longshan v parku Bangka jsem už jednou byl krátce po příletu na našem prvním Night Marketu. Tentokrát jsme se podívali na fontánu, která běžela v celou hodinu. Následně jsme proběhli chrám a cestou k MRT jsme se podívali na Bopiliao Historical Block.

Následující den jsme se vyrazili podívat na nějaké chrámy jižně od koleje, nalezené stylem zabodni prst do mapy. Byli jsme příjemně překvapeni, protože paláce byly téměř liduprázdné a byly tak ideální k focení s atmosférou ideální k uvolnění se od jindy všudypřítomných lidí.

Výlet do hor

Zhruba v polovině prosince jsme se na skútru vydali podívat k moři. Už jsem tuto cestu jednou absolvoval a jsou dvě možnosti cesty, po pobřeží a přes národní park Yangmingshan. Ačkoliv je ve městě 16-20 stupňů, v horách, 800 metrů nad mořem je klidně i o 10-15 stupňů méně, a tak byť jsme na sobě měli navlečeno vše, co se dalo, na motorce byla přeci jen trochu zima. Ale za ten dobrodružný pocit to stálo. Nahoře sice byla mlha a poprchávalo, ale nakonec bych řekl, že si to takhle budu víc pamatovat.

Národní palácové muzeum

Toto muzeum je jednou z “must see” památek na Taiwanu. Ve svých útrobách ukrývá přes půl milionů artefaktů a historických pokladů z Číny. Kolekce obsahuje malby, písemné záznamy, sošky, keramické vázy, mapy, čajové konvičky, zbraně, ozdoby i nábytek… Muzeum má 3 patra a je na několik hodin procházení.

Podzimní výlety

Tamsui

Tamsui je historické město severozápadně od Taipeie, v místě, kde se vlévá řeka Tamsui do moře. Je na samém konci červené linky MRT.

Za zmínku stojí chrám Yinshan, Longshan, dále místní univerzita Alethia, bývalá budova britského konzulátu, pevnost San Domingo a kostel, vše situováno ve vzájemné blízkosti.

Chrám Yinshan je z roku 1882 a pouze s jedním dalším chrámem na Taiwanu uctívá Dinguang Buddha. Nevím, jestli jsem to už někdy psal, ale Taiwanci mají ke svým památkám poměrně zvláštní vztah. Klidně vyvrtají do mramoru 3 díry, aby tam mohli pověsit bezpečnostní kameru, když je potřeba něco postavit, prostě to k stávajícímu stavu nalepí, i když se jedná o ty nejstarší a pravděpodobně nejcennější objekty. Není to záležitost pouze jednocho chrámu, je to skoro u každé nemovitosti a až zde si uvědomuji, že památkaření má asi nějaký smysl, protože tohle je absolutní anarchie.

Kampus univerzity Alethie mě překvapil svou rozlehlostí. Je to první západní univerzita na Taiwanu, její nejstarší budovou je Oxford Colledge, zachycená na fotkách v galerii.

Poslední dvě fotky jsou z projížďky kolem univerzity, cesta vede skrz místní hřbitov. Ty jsou zde opravdu obrovské a vypadají trochu jako takové zahrádky (zahrádkářské kolonie) kolem silnice.

Yilan City

O víkendu 18.11 jsme vyrazili s AIA na výlet do Yilanu, města na východě Taiwanu, které je velmi rozlehlé díky všudypřítomným rýžovým polím. Přesto je zde co vidět a zkusit.

První zastávku jsme měli u vodopádu Wufengqi. Po jeho zhlédnutí jsme zamířili vzhůru do kopce na krátkou prohlídku zdejší přírody. Po kilometru cesty nás překvapili opice, skákající na stromech přes cestu. Bylo jich asi 10 a některé jsme viděli i z pár metrů. Zoo naživo.

Po vodopádu jsme zamířili na oběd. I při nedělním obědě jsme zaujali místo kolem kulatého stolu v asi osmi lidech a bylo námpostupně servírováno jídlo, které jsme si brali, množství i druh podle chuti. Je to oblíbený místní systém, kdy se sejde skupinka a objedná si více jídel a každý si dá od každého trochu.

Po obědě nás čekalo muzeum tradičních umění. Na první pohled by člověk řekl, že se jedná spíš o placené obchodní městečko, ale nakonec jsme našli i pár zajímavých galerií, budov a produktů, které místní připravovali zřejmě podle tradičních receptur. člověk ale bez znalosti kultury nemá šanci poznat, co je á la trdelník a co je skutečně tradiční. Večer jsme přejeli na místo našeho přespání a byli jsme odveleni ke grilování. I dojmy z grilování dokáží být rozporuplné, protože vše bylo možná až trochu přeorganizováno. Grily už hořely, když jsme dorazili, jídlo bylo připraveno a nemuseli jsme ani hnout prstem. Tak jsem alespoň rebelantsky utekl do 2km vzdáleného obchodu, abych si koupil levnější pivo.

Druhý den mě i moje zvířátko za krkem po párty zorganizované u nás na pokoji velmi překvapilo, že po mě chce někdo vstávat v půl osmé. Jak už to tak bývá, do odkopaných bot od dveří mi celou noc pršelo (pršelo vytrvale a bez ustání celý víkend), takže s vidinou neděle v žabkách jsem neměl úsměvů na rozdávání.

První zastávka byla u jezera Meihua, kde jsme si směli půjčit elektrická kola, abychom jezero objeli. My jsme ho za 2 hodiny obešli a ještě zbyl čas na kafe. Poté jsme zamířili na Farmu, kde pěstují pór zahradní (Green onion farm). Z těsta jsme si uváleli koláčky a do něj jsme pórek zabalili. Po usmažení jsme svačinku zhtli a vydali jsme se do KaVaLan destilery, kde se dělá whiskey. Bohužel jak jsme na některé věci měli přehršel času, tak zde nám díky bloudění zbylo asi jen 40 minut, a tak jsme proces vznikání destilátu vzali jen z rychlíku a expresní školení mi poskytla Karin s Davidem, profesionální znalci procesu a zřejmě milovníci jeho výstupu. Mezi nejzajímavější místa patřil sklad whisky, s dostatečnou zásobou na několik životů dopředu a paradoxně příjezdová ulice, kde byla část fabriky prosklená a mohli jsme si natočit vypalování sudů.

Navečer jsme si nechali sežrat nohy od kůžižeroucích rybek ve wellness, spojených s horkými prameny a poté jsme již za tmy zamířili zpět do Taipei

Beitou

V této čtvrti na severovýchodě Taipei se nachází skvělé horké prameny, na které můžete jako student za $20. V areálu jsou 4 bazény s různě teplou vodou, od příjemné koupele až po kůžispalující 46-47° Celsia horká lázeň, kde místní gurmáni sedí přímo pod přívodní trubkou, která má podle informací kolem 90°.  Do pramenů se musí jít v gumových plavkách bez kapes, což nám Evpropanům u vstupu vždycky kontrolují, takže se minimálně my kluci převlékáme až na místě. Je možné si přinést vlastní nápoje a pít je přímo u / v bazénu. Pravidla jsme se naučili za chodu, některá jsou jasná, na jiná vás upozorní nesouhlasné pohledy domorodců a v nejhorším případě píšťalka plavčíka. Pobyt není časově omezen, ale každé dvě hodiny se bazény vypouští a čistí a setrvávat déle asi stejně nemá smysl, protože po dvou hodinách je člověk stejně celý rozmočený.

Horké prameny si berou vodu z termálního jezera, které je pár set metrů směrem do kopce a vede kolem něj lávka, takže se lze podívat. V okolí je kromě toho ještě zajímavá knihovna, zbudovaná před pár lety v “zeleném” stylu – dům používá vodu ze střech na splachování, je ze dřeva atd. Cestou zpět se pak můžete zastavit na kopci Jiantan, ze kterého je hezký výhled na obě strany města. Nachází se v blízkosti slavného night marketu Shilin, takže po výšlapu se ještě dá zastavit na něco k snědku / na čumendu.